11.01.2008
here comes the sun...říkala mi šárka, že se zvláštně směju a taky prý dost nahlas. a je to tak, že se poslední vydařené večírky směju hlasitěji než obvykle a je to možná tím, že za chvíli zmizíme a necháme to tady na pár měsíců bez naší přítomnosti. nějak překotně se mi vybavují vzpomínky na všechno možné, aniž bych se snažil na něco cíleně vzpomínat. je to podobné jako když jsem se stěhoval ze ždánic do brna. šel jsem ze sedmé třídy a celé léto myslel na to, jak opouštím své kamarády. taky jsem myslel na to, co jsme všechno zažili, jak jsme nezřízeně pili a co jsme kdy provedli. stejně tak jsme vzpomínali i teď, poslední večery v nekonečnu, na všechny slivovicové košty na staré fakultě, spontánní oslavy a jiné piatiky. "i kdyby jsme teď umřeli, nejakou srandu jsme zažili," říkal david.
Celý článek